Agregátor zdrojů
SCCM 2012 - instalace klientů, zaměřeno na Client Push
Návrhové principy: Deméteřin zákon
Změna v nastavení webformu u pole pro nahrávání souborů
Pravděpodobně od verze 3.16, kdy došlo k zavedení Ajax uploadu souborů se změnil způsob omezení velikosti souboru (Max Upload size). Předchozí formát se zadával jen číslem a byl v KB (proto se omezení na 5 MB zapisovalo jako 5000). Nyní je potřeba psát číslo včetně jednotky (nově tedy 5 MB).
Proč nikdy nebudete bohatí?
Už je těch článků několik. A i já se pokusím přispět trochou oleje do ohně článků, které mi zatím přijdou docela hloupé a nemluvící pravdu.
Zaprvé. Co je bohatství? Mít víc než utratíte? To je hloupost. Asketa s miskou na jídlo a bederní rouškou není bohatý. Není bohatý, je finančně nezávislý, což je něco trošku jiného. Bohatý člověk je ten, kdo si může dovolit životní styl bohatého. Ať už ho má nebo ne, může mít dům se sedmi ložnicemi, limuzínu, komorníka, zahradníka, kuchaře. Může děti poslat na Yale a nemusí si na to půjčit. Bohatý člověk skutečně utratí míň, než vydělá (je tedy zároveň finančně nezávislý). Ale jeho měsíční výdaje mohou být ve statisících až milionech. Netvrdím, že bohatý člověk tak musí činit. Nemusí, ale může.
A tady se dostáváme k principům, které jsou mi jako ekonomicky vzdělanému člověku jasné.
- bohatých je z principu málo – protože na takový životní styl dosáhne málo lidí, je logické, že většina z těch, kdo se o něco takového pokusí, musí nutně selhat. Musíte být schopní, pracovití, můžete mít štěstí, můžete se dobře narodit. Ale nikdo a nic vám bohatství nezaručí. Ani sto knih o bohatství. Ani podnikání. Ani investoři. Ani to, že půjdete do perspektivního oboru. Bohatých je promile a vaše šance dostat se do horní promile je v řádu promilí. Smiřte se s tím.
- jste zaměstnanci – jako zaměstnanec zbohatne málokdo. Někteří dostali podíly ve startupech. Někteří top manažeři berou milionové mzdy. Takových je hrstka. Většina bohatých lidí buď podniká nebo dědí. Pokud vás nečeká dědictví, nezbývá vám nic než začít podnikat.
- nemáte schopnost vydělávat peníze – schopnost vydělávat peníze se musí učit. Můžete být extrémně tvrdě pracující a plánující člověk, ale budete vydělávat třeba jen o 30 procent víc, než je průměr ve vašem odvětví a lokalitě. Pohybuji se hodně v oblasti farmacie. Jsou tu spousty velmi tvrdě pracujících lidí, kteří studovali extrémně těžkou školu. A vydělávají průměrnou mzdu. Naučit se vydělávat peníze je principielně věc toho, umět dosáhnout exponenciálního růstu místo lineárního. Nikdo se nestane milionářem, pokud si nechá přidat 2 tisíce ročně. Každý se stane milionářem, pokud zvýší svůj příjem o 10 procent ročně. Zezačátku je lehké zvýšit svůj příjem o 10 procent, obvykle stačí pracovat víc, propagovat se víc, zlepšit si vzdělání. Jak postupně rostete, je to stále těžší. Buď se růst zpomalí, nebo se musíte naučit ty peníze vydolovat. Získat novou, specifickou, schopnost.
- nevytváříte hodnotu – když se s někým bavím o penězích a dotyční sklouznou k tomu, co by dělali, kdyby vydělávali X, tak jim dávám takový chyták. Jak vyděláte 100 tisíc měsíčně? Chci nejobecnější odpověď. Obvykle neví. Je to jednoduché: Tak, že vytvoříte hodnotu, za kterou bude někdo ochotný zaplatit 100 tisíc měsíčně. Může to být jedna firma, která dá sto tisíc, nebo to může být tisíc lidí, kteří dají stovku. Pokud chce člověk vydělávat hodně peněz, musí vytvářet hodně hodnoty. Pokud si umíte představit, že se svými schopnostmi a znalostmi vytvoříte maximum hodnoty za 80 tisíc měsíčně, nemůžete vydělat víc. To je princip. Vytvářet buď něco hodnotného, nebo toho vytvářet víc (v tom je super IT nebo bankovnictví, že je možné jeden produkt prodat mnohokrát s malými variabilními náklady).
Zapomeňte na blbosti, jako že když se budete dívat na televizi a berete si půjčky, nebudete bohatí. To jsou možná indikátory chudých lidí. Ale nejsou příčinami.
Zopakujme si příčiny:
- peněz není tolik, aby byli bohatí všichni, kdo se o to snaží
- zaměstnanci obvykle nezbohatnou, musíte podnikat nebo dědit
- vydělávání peněz je schopnost, kterou nemají všichni a kterou musí člověk neustále rozvíjet
- nevytváříte dostatek hodnoty, za kterou budou lidi ochotní zaplatit
Těch příčin by se dalo najít víc. Ale myslím, že když už si osvojíte schopnost růst exponenciálně (což vám umožní jen málokterý zaměstnavatel, takže nejspíš ve vlastním podnikání) a to dlouhodobě, ikdyž už to nebude lehké a najdete způsob, jak vytvářet spoustu hodnotných věcí nebo služeb, tak máte šanci. Ne záruku, když tohle všechno dodržíte, máte pouhopouhou šanci. Ale šance je lepší než nic, ne?
Pokud máte potřebu říct, že nechcete být bohatí, ani mi to do komentářů nepište. Děkuju.
- Brno: Programátor webových aplikací - senior - Invia
- Pardubice: Senior Programátor - eBrána
- Praha: Frontend Developer - Et Netera
- Praha: J2EE Developer - GEM System
- Praha: PHP programátor - PragueBest
- Praha: Senior PHP programátor, PHP/Nette - Nodus Technologies
- Praha: Web Developer - Avast
- Praha: Web Developer (PHP) - Multimedia Solutions
Creative Future 2012
Včera jsem byl na konferenci Adobe Creative Future 2012. Je to taková vize, kam se chce Adobe vydat s balíkem CS6.
Poznámka: Protože software nekradu už od střední a má práce se týkala víc kódu než grafiky, poslední nástroj, od Adobe, který jsem použil (nepočítám-li Acrobat Reader a Flash Player) bylo Photoshop 6.0 z roku 1999. Když se lidé hlásili, kdo umí/neumí Photoshop, byl jsem asi jediný v sále, kdo ho neuměl. Koukám na to vše jako člověk zvenčí.
Takže co je cílem Adobe?
Definovali si řetězec, kterým prochází podnik.
Make → Manage → Measure → Monetize
- Make – vytvoř digitální informaci (obráze, video, stránku, aplikaci)
- Manage – publikuj informaci a verzuj ji, spravuj ji
- Measure – měř, jak lidé používají digitální informaci (věděli jste, že pro tento bod si Adobe koupilo Omniture?)
- Monetize
Tam, kde podnik ještě nemá produkty pro danou oblast, snaží se nějaké vyvinout nebo koupit už existující produkty na trhu.
Dalším spojujícím tématem byl Mobile a Responsive Design. Snad všechny nástroje, které potenciálně mohou publikovat na tablety a mobily, obsahují „nějakou“ podporu Responsive Designu. Dokonce vám přímo v nástroji umožní vygenerovat si CSS pro jednotlivá zařízení. Přímo to na konferenci ukazovali a sice mi to přišlo až moc zjednodušující a myslím, že některé věci by nešly nakódovat těmi klikátky, ale uznávám, že Creative Suite jsem na vlastní ruce ještě nepotkal.
Dál k těm mobilům. Uděláte mobilní stránku – máte pro to podporu jQuery Mobile. Můžete vkládat další panely a aktivní prvky přímo z Dreamweaveru. (wow, Adobe pořád věří ve WYSIWYG a za těch 15 let udělal z Dreamweaveru daleko víc než jen editor). Kdykoliv můžete změnit celé téma. A jak byste změnili téma vy? Upravili CSS? Tady se přepnete do Fireworks a téma naklikáte v grafickém editoru (ano, nedělám si srandu). Vrátíte se zpět a aplikace má nový skin. Koukám na to jako sůva z nudlí. A potom si danou stránku necháte zkompilovat a převedete ji na aplikaci (k tomu účelu si Adobe koupilo Phonegap). Tento převod uděláte přímo v aplikaci.
Pak je tam řada dalších „maličkostí“, jako že si necháte animaci ve Flashi vyrenderovat jako HTML5 (pokud neobsahuje vlastní ActionScript). Nebo že můžete napojovat prvky ve Flashi na akce ActionScriptu tažením myši. A že spoustu ActionScriptu nemusíte psát a dá se naklikat. Že jak něco nahrajete do „cloud“ složky, dá se to živě ukazovat klientovi na všech zařízeních v Responsive formě.
Je skvělé, jak daleko umožňuje Adobe zajít grafikovi a kodérovi bez toho, aby napsali řádku kódu. Je skvělé, jak je všechno živé a jak je to hned vidět. Nevím, jak se to chová v hraničních situacích, kdy máte nesmírně dynamickou aplikaci, která má 80 % zobrazovaných informací AJAXem – zda i tak můžu v Dreamweaveru něco takového upravovat formou WYSIWYGU, řekl bych, že spíš ne, než ano. Ale i tak udělali super práci.
Další část bylo video. K videu jen řeknu, že osekali GUI, takže místo 100 tlačítek na stránce je jich jen 40 a ztmavili rozhraní. Haha, měli by vidět můj VIM:
Osekané rozhraní a větší důraz na klávesové zkratky se líbil (aby ne). Další věc, která hraje velkou roli a v sálu byla několikrát oslavována, co všechno jde dělat „real time“ akcelerací GPU.
Jsem programátor, který dělá ve skriptovacím jazyku, tedy na nic nikdy nečekám. Neocením, že něco nemusím renderovat. Ale u práce s videem to bude asi jinak. Tedy je perfektní, že budou mít lidé, kteří dělají z videem už komfort, jaký máme my PHPčkaři.
Další byla úprava fotografií v Photoshopu. Adobe se snaží zabudovat Content-Aware snad do všeho. Takže jsme nejen resizovali, mazali lidi z fotek, ale i s nimi hýbali a podobně. Tato technologie už je na světě pár let, takže zajímavé to bylo spíš díky vypravěči. Třeba že si pořídil modelku a ona se bála vyfotit se na hraně útesu, tak ji vyfotil 4 metry od hrany a pak ji ve Photoshopu šoupnul apod. Další specialitkou bylo narovnávání hran ve fotografiích. Pojmenovali to „Adaptive Wide Angle“ a je to krutě použitelné.
Creative Future mi dalo náhled do světa úplně odlišného, než běžně zažíváme. Vidím, že jsou opravdu vlajkovou lodí a sebrat jim první post bude na dlouho. Kdyby se tak dal v tom jejich novém Cloudu pronajmout jen subset nástrojů. Úplně bych přestal mít chuť si ten Pixelmator koupit.
- Brno: Programátor webových aplikací - senior - Invia
- Pardubice: Senior Programátor - eBrána
- Praha: Frontend Developer - Et Netera
- Praha: J2EE Developer - GEM System
- Praha: PHP programátor - PragueBest
- Praha: Senior PHP programátor, PHP/Nette - Nodus Technologies
- Praha: Web Developer - Avast
- Praha: Web Developer (PHP) - Multimedia Solutions
V partě se to lépe učí
Akce na Drupal.cz - mrkněte na Atrium
Na atrium.drupal.cz se diskutuje nová podoba uvřejňování akcí na Drupal.cz. Pokud Vás to zajímá, nestůjte stranou a zapojte se.
You can not buy class
Poslední dny hodně přemýšlím o jedné věci. Totiž o lidech, kteří rychle zbohatnou. Mám dva kamarády, kteří podnikají a docela se derou. Jeden z nich má ohromný rozhled, popovídáte si s ním o umění, historii, politice, ekonomii, současných událostech a poznáte hned, že mluvíte se vzdělaným člověkem. Druhý má v knihovně jen knihy o bohatství a úspěchu. Je to taky skvělý kluk, ale ikdyž tomu už jeho příjem neodpovídá, pobavíte se s ním spíš o věcech, které baví -náctileté.
A mě to vede k otázce. Je každý, kdo má vysoký příjem a slušný majetek, příslušníkem vyšší třídy? Lze si příslušnost ve smetánce koupit tím, že máme Bentley, oblek na míru a vilu s pěti koupelnama a ještě nám slušný kapitál přebývá?
Já věřím tomu, že být příslušníkem vyšší třídy není jen věc peněz. Musíte umět jednat, víte, jak být mecenášem, máte rozhled a unikátní skupinu znalostí a schopností (například se umíte chovat v souladu s etiketou).
Dnes jsou strašně moc vidět zbohatlíci (pozor, být zbohatlík je dobré, jen záleží na tom, jak člověk se svým bohatstvím začne nakládat), který nemají styl. Věřím, že byli vždycky, jen dostupnost médií a fakt, že zpráva oblétne republiku za zlomek vteřiny, je vytáhla na povrch. Podnikatelská baroka. Garáže plné limuzín. Ale velmi malá podpora charity a umění. Málo skutečných „šlechticů“ ve vysoké politice (myslete si třeba o Schwarzenbergovi, co chcete, v jeho chování je něco, co bych chtěl vidět u více politiků).
Tento stát vedou plebs, vedli plebs a povedou plebs. Kapitáni průmyslu, vrcholní politici, často i představitelé novin, jsou lidé, kteří mluví jak chlapi u piva a když je potkáte v roztrhaných riflích, řeknete si: „no a co“. Jak by asi koukal běžný Brit, kdyby zažil prince Charlese mluvit podobným stylem, jako mluví naše špičky?
Nemáme tu elitní školy. Školy, které by se srovnaly s Oxfordem, Cambridge, Harvardem nebo Yale. Školy, kde se neučíte jen fakta, ale i styl. Kde získáváte předpoklady být tím kapitánem průmyslu nebo vrcholným politikem. Školy, kde každý student už v 19 jedná s větší grácií než naši ministři. Máme skvělé školy, jako KU, VUT a mohl bych pokračovat. Ale všechny z těchto škol jsou skvělé jen pro osvojení schopností pro práci. Těm školám chybí výrazná výchovná funkce. Je to škoda pro nás všechny. Je to díra na trhu. Je to pohled do minulosti i budoucnosti. Je to důvod, proč jsou Češi skvělí „pracovníci“, ale představa, že by překonali Němce nebo Brity, je směšná.
- Brno: Programátor webových aplikací - senior - Invia
- Pardubice: Senior Programátor - eBrána
- Praha: Frontend Developer - Et Netera
- Praha: J2EE Developer - GEM System
- Praha: PHP programátor - PragueBest
- Praha: Senior PHP programátor, PHP/Nette - Nodus Technologies
- Praha: Web Developer - Avast
- Praha: Web Developer (PHP) - Multimedia Solutions
Kapesní organizér PocketMod
Pokaždé, když přijdeme k řešením, která jsou složitější a složitější, musí přijít i přesný opak – začneme osekávat věci na kost. Platí to o vývoji software, o osobní produktivitě nebo v situaci, kdy píšeme knihu. Tyto dvě fáze k sobě patří. Pokaždé, když přidáváme, celek se zlepší o něco dobrého a o trochu balastu. Pokaždé, když osekáváme, to dobré necháváme a balast mazáme.
Já dnes začal experiment s miniaturním diářem PocketMod. Vždy jsem používal hodně jednoduché nástroje, jako Things, Remember The Milk, ale poslední měsíce si stejně píšu na papír seznam denních úkolů, což je asi nejjednodušší řešení. PocketMod je o krok dál ale pořád ne tak daleko, jako software.
O co jde. Nosit sebou celý diář mi přijde hrozné. Zapisovat vše do mobilu taky. Ale co kdyby existoval způsob, jak nacpat vše, co na týden potřebuju, do 1 listu A4.
Poznal jsem aplikaci PocketMod. Funguje tak, že si naskládáte do 8 políček to, co potřebujete ke své práci a program PocketMod vám vytiskne na 1 A4 osobní diář.
Já používám:
- 6* Task List – seznamy jsou pro mě nejdůležitější forma zadávání práce
- 1* Blank List – prázdný list mám rozdělený na poloviny. V 1. mám týdenní projekty, v 2. mám na koho/co čekám
- 1* This Week – kalendář, kde mám zapsané všechny události vázané na datum (a případně i čas)
Vy samozřejmě můžete použít úplně své rozložení, na výběr je spousta možností, kalendářů, checkboxů, food diář, nákupní seznam, vlastní stránka atd.
Potom Pocket Mod složíte podle návodu a naplníte do něj texty.
Představa je taková, že by mi měl takový PocketMod vydržet týden.
Výhodou je, že pořád mám druhou stranu A4, kterou můžu použít jako Inbox, kreslit do ní, nebo si doplnit další schéma, bude-li to nutné.
- Brno: Programátor webových aplikací - senior - Invia
- Pardubice: Senior Programátor - eBrána
- Praha: Frontend Developer - Et Netera
- Praha: J2EE Developer - GEM System
- Praha: PHP programátor - PragueBest
- Praha: Senior PHP programátor, PHP/Nette - Nodus Technologies
- Praha: Web Developer - Avast
- Praha: Web Developer (PHP) - Multimedia Solutions
Python profesionálně: návrhové vzory
Jaké je rozlišení mobilních zařízení?
Nejvyššího rozlišení dosahuje zařízení Nový iPad, které je schopné na displeji s úhlopříčkou 9,7" (přibližně 24,6 cm) zobrazit až 2048x1538 obrazových bodů. Takové podrobnosti dosahují např. 3 Mpix fotografie.
Pro srovnání jsem přidal také Full HD rozlišení.
Rozlišení mobilních zařízení
SQL jako jazyk první volby
Je to ohromně diskutabilní a např. na Develu lidé toto téma řešili bez jednoznačného vítěze.
Já si myslím, že úplný začátečník by se měl nejdřív naučit SQL a pak si teprve zvolit druhý jazyk. Proč?
- (doplň webový jazyk), SQL, HTML, CSS se musí člověk naučit, pokud chce psát stránky tak jako tak (později i JavaScript, ale velká část lze i bez něj). SQL se zkrátka dnes na webu nejde vyhnout. Tak proč nezačít tím, co je nejjednodušší, nejsnáze naučitelné a přítomné na 99 procentech webů?
- SQL je jazyk blízký angličtině a proto má skvělou učící křivku. Z něj, když si člověk omaká editory, práci s IDE, pozná, co je rychlé a co je pomalé, může přejít na jiný jazyk. Protože učím, vím, jak sebemenší překvapení může být pro člověka matoucí. Objem syntaxe PHP, C#, nebo Ruby je takový, že začátečník ještě po týdnech cvičení nezná všechno a některé věci ho překvapí. U SQL začátečník po 2 dnech tréningu není překvapen v 99 % běžně se vyskytujících SQL.
- není imperativní. V blízké budoucnosti, až budou mít počítače desítky jader, budou ti, kdo se naučili nejdřív deklarativní programování ve výhodě. Lidé navrhují imperativní jazyky, ty jsou ale pro psaní víceprocesových aplikací nepohodlné. Začít imperativním programováním (C#, Java, PHP, Python, Ruby), jak lidé radí (např. na linkovaném Develu), může člověka „zkazit“ tím, že už není schopný se snadno naučit např. funkcionální programování. Já tuhle chybu udělal. Byl bych šťastný, kdyby se mi aspoň jednoho začátečníka podařilo zachránit a kdyby nejdřív zkusil jiná paradigmata.
- když databáze dotyčného chytnou, nemusí už dělat skoro nic jiného, solidní databázista si vydělá dobré peníze.
- poté, co člověk ovládl SQL, což je skutečně jablko utržené zespoda, může zkusit vylézt na strom (zvolit si těžší jazyk). Bude daleko méně překvapený, než by byl, kdyby začal přímo s nějakým obtížnějším jazykem. Co se tohoto druhého jazyka týká, asi bych volil Ruby nebo CoffeeScript a od začátku bych se snažil psát funkcionálně
Jen chci doplnit. Volba (vyber jazyk) obvykle znamená učit se ho měsíce a roky, než je člověk použitelný. Volba SQL je záležitost na pár týdnů, kdy si člověk omaká práci vývojáře a velmi rychle se dostane do stavu, kdy by byl už tržně použitelný. V takové situaci je člověk moudřejší, co se týká výběru druhého jazyka. Přitom navíc druhý jazyk si člověk už volí za pár měsíců, ne za několik let, jako je to běžné.
- Brno: Programátor webových aplikací - senior - Invia
- Pardubice: Senior Programátor - eBrána
- Praha: Frontend Developer - Et Netera
- Praha: J2EE Developer - GEM System
- Praha: PHP programátor - PragueBest
- Praha: Senior PHP programátor, PHP/Nette - Nodus Technologies
- Praha: Web Developer - Avast
- Praha: Web Developer (PHP) - Multimedia Solutions
AQuery – šikovná knihovna pro Android
Co je vlastně agilní?
Jsem přesvědčený, že i ti, kdo už dlouhou dobu praktikují Scrum, si nejsou úplně jistí ve vztahu mezi agile obecně, agilní metodikou a agilní technikou a jak se tyto části hodí k podniku.
Agilní hnutí
První je agilní hnutí. „Agile movement“, tedy to, co si můžete přečíst v Agilním manifestu. Agilní hnutí je podniková kultura. Konkrétně se jedná o podnikovou kulturu, kterou lze podle T. B. Deala a A. A. Kennedyho definovat jako kulturu přátelských experimentů: „Pro kulturu přátelských experientů, respektive chléb a hry je charakterističtější týmová práce. Ceněný je především nápad. Chrlí se jeden za druhým, hodně se mezi sebou komunikuje, nejsou časté osobní nevraživosti, závisti. Pracovníci drží pospolu a jsou připraveni rychle reagovat na potřeby svých zákazníků, jsou produktivní. Kariérový postup není důležitý. O soukromých záležitostech se mluví, pracovníci vzájemně znají svá zázemí, starosti.“ Zdroj:http://books.google.cz/books?…
Je zjevné, že podnik, který uplatňuje kulturu ostrých hochů, jízdy na jistotu nebo mašliček, pravděpodobně nevybuduje agilní podnikovou kulturu, která právě v souladu s kulturou přátelských experimentů sdílí:
- důraz na tým
- důraz na reakci na zákazníka
- odstraňování strachu z experimentu
- osobní vztahy na pracovišti
- flexibilitu
Agilní metodika
Agilní metodika je soubor nástrojů naplňování strategií (zejména výrobní, quality control s přesahy do dalších funkčních strategií, jako je marketing strategy, distribution strategy a samozřejmě IS/IT strategie).
Za předpokladu, že podnik zná své strategie, představuje Agilní metodika (například Scrum, ale není jedinou metodikou) soubor konkrétních postupů a nástrojů, které umožňují naplnění těchto strategií v již předem připraveném, naučitelném (vyškolitelném, auditovatelném a konzultovatelném) rámci, který se osvědčil v tisících firem kolem celého světa.
Oblast agilního řízení je nejrozsáhlejší a poměrně dobře probádaná na úrovni taktického a středního managementu. Přesto nadřazená problematika „realizace strategie prostřednictvím agilních metodik“ není popsána vůbec a věřím, že má diplomová práce je první prací na toto téma na celém světě.
Agilni techniky
Agilní techniky jsou konkrétní nástroje taktického řízení výroby a quality control orientované na vývoj software. Nadřazené postupy nejsou pevně svázané s IT. Agilní kultura lze vybudovat i v neIT firmě. Stejně tak agilní metodika lze nasadit i v podniku, který nesouvisí s IT. To neplatí o agilních technikách.
Konkrétní postupy, jako je Test Driven Development, párové programování, code review, continuous integration, whiteboard modeling, vedou k realizaci výrobních cílů, které mají pozitivní vliv na produktivitu a kvalitu produktu.
Pro manažera nejsou agilní techniky příliš důležité. Platí pouze jedno pravidlo: chce-li tým některou agilní techniku praktikovat, neměl by mu v tom nijak bránit. Tyto techniky jsou opět otestovány na tisících firem, desetitisících vývojářů po celém světě.
- Brno: Programátor webových aplikací - senior - Invia
- Pardubice: Senior Programátor - eBrána
- Praha: Frontend Developer - Et Netera
- Praha: J2EE Developer - GEM System
- Praha: PHP programátor - PragueBest
- Praha: Senior PHP programátor, PHP/Nette - Nodus Technologies
- Praha: Web Developer - Avast
- Praha: Web Developer (PHP) - Multimedia Solutions
Návrhové principy: SOLID
CUCM Bridge Upgrade prakticky
Dependency injection a metody globálního prostoru v PHP
Core Design - zajímavá rozšíření pro Joomla!
V článku Co je Joomla!? jsem se zmínil o českém vývojaři pod přezdívkou Core Design, jehož web naleznete na adrese greatjoomla.com. Rozšíření tohoto vývojaře nejsou české komunitě až tak známy, což je škoda, o dost tím přihází.
Je moc studentů humanitních škol?
Na tuto otázku vám nejspíš studenti a absolventi humanitních oborů odpoví, že ne. Studenti a absolventi technických škol odpoví, že ano. Zaměstnavatelé odpoví, že ano. Pokaždé, když se stát rozhodne snížit své stavy, ukáže se, že ano. Ale…
Nejdřív si musíme odpovědět otázku: kolik vlastně má být absolventů různých škol a tedy adeptů na pracovní pozici?
Tohle je totiž věc, která je nejvíc ožehavá.
Takže v první řadě si musíme připustit, že teď nemáme sebemenší tušení, kolik kterých lidí je potřeba v různých pracovních pozicích. Máme totiž:
- vytváření míst uměle státem a Evropskou Unií (různá místa v byrokracii)
- zákoník práce, který chrání zaměstnance víc než zaměstnavatele
- velmi vysoké náklady na zaměstnance (čistá mzda 22740 Kč = superhrubá 40 020, to znamená, že ke svým 100 % mzdy odevzdáte státu dalších 76 %)
- se zaměstnanci se pojí nezbytná byrokracie, zálohy, účtování, školení o bezpečnosti práce…
Výsledkem bodů b) c) d) je, že je nižší zaměstnanost a že ti, kdo by někoho zaměstnali, ho nezaměstnají. Tak zaměstnavatelé investují spíš do těch zaměstnanců, kteří mají „tvrdé znalosti“, protože je velká šance, že jejich čas na trhu prodají. Takže na vysokých daních (sociální je taky daň) a ochraně zaměstnanců zapláčou především absolventi humanitních oborů – bez nich se obvykle zaměstnavatel obejde snáze.
Tak stát a EU bodem a) kompenzuje chyby, které sám udělal (čímž samozřejmě musí ještě víc zvednout daně a tím pádem ještě víc ztížit zaměstnávání lidí v soukromé sféře). Jenže ve státní sféře pak dotyčný vůbec nedělá to, co vystudoval (středověkou literaturu např.), ne, on tam podává papíry za tabulkovou mzdu.
Pokud tedy teď vůbec nevíme, kolik absolventů čeho zaměstnavatelé poptávají na neregulovaném trhu, nevíme, kolik takových lidí je skutečně potřeba. Tím bychom mohli odpovědět na otázku v titulku: Nevíme a nemůžeme to zjistit.
Ale pojďme na to oklikou.
Předpokládejme, že stopneme požírání nevyužitých absolventů státem a vytváření umělých pozic v různých výborech pro výbory a komisích pro komise a úřadů pro papíry, které nikdo nečte. Tito lidé nevytváří žádnou nezbytnou hodnotu.
Pak máme v tomto státě přibližně 10 milionů lidí. Ti potřebují jíst, mít kde bydlet, mít nějakou kulturu, vzdělávat své děti apod. (ano, všechno toto lze dělat i tržne a bez státu) V některých oblastech se produktivita téměř nezvyšuje (těžko můžete umístit do třídy na základce 60, 80, 100 dětí) a jsou oblasti, kde se zvyšuje (tovární výroba, vývoj software). Protože nejsou moc oblasti, kde by se produktivita snižovala, nonstop klesá celkový počet nutných zaměstnanců pro zajištění stávající životní úrovně. Každý rok je tedy „vytěsněno“ pár tisíc lidí, kteří už nemusí vytvářet populární a tržně snadno uplatnitelné hodnoty. Každý rok se objeví místo pro pár tisíc těch, kteří se mohou věnovat dějinám umění, středověké literatuře, studiu japonské kaligrafie. A občas se díky tomu vynoří něco, co pomůže i těm, kteří pracují na zajištění životní úrovně.
Varianta 2: Nebo se v těch tisících lidí objeví ti, kdo vystudují něco snadno tržně uplatnitelného a zapracují na ještě větší produktivitě. Výsledek? Ještě víc vzroste tempo, kterým může přibývat lidi v méně tržních oborech.
Z toho mi vyplývá jediné. Pro životní úroveň dnešní je skoro jedno, kolik je studentů tržně špatně uplatnitelných oborů (a to nejsou jen humanitní obory). Pro budoucnost a životní úroveň nás všech mi z toho ale vychází, že těchto lidí by mělo být mnohem méně (třeba desetina?), než těch, kteří studují obory z nichž budou udržovat a zvyšovat produktivitu a životní úroveň.